Výstavní bitevní loď – HMS Belfast

Námořní válečnou loď přímo na vodě. I takovou doslova lahůdkovou zajímavost nabízí k prohlídce Londýn. Je jím loď HMS Belfast (C35) neboli lehký křižník třídy Town, podtřídy Edinburgh britského válečného námořnictva – Royal Navy. Dalším zajímavým paradoxem je, že ačkoliv se jedná o „lehký“ křižník, tak je to nejtěžší koráb této třídy. Belfast se zapojil do moha bojů, hlavně druhé světové války. V bojích byl velmi úspěšný a proto po skončení životnosti bylo rozhodnuto o přeměnění lodi na muzeum (Imperial War Museum).

Nyní ale něco k historie lodi, protože brázdila hladiny oceánů a moří ve velmi bouřlivé a zajímavé době. Na vodu byla spuštěna v předvečer druhé světové války 17. března 1938 (na den sv. Patrika). Do služby byla zařazena po testování 5. srpna 1939. Velmi krátce po zahájení války, ale najela na minu, která poškodila trup a zabila několik členů posádky. Opravy trvaly celé tři roky. Na jejich konci už se HMS Belfast mohla naplno zapojit do nejtvrdších bojů. Účastnila se například bitvy u Severního mysu 26. prosince 1943, kde byl potopen německý bitevní křižník Scharnhorst (o výtlaku až 38 900 t. s 2 tisíci námořníků). Další významné zapojení se odehrálo během Dne D – vylodění spojeneckých vojáků v Normandii. Zde sloužil hlavně jako dělostřelecká podpora, před samotným vyloděním.

Ani po válce si ale dlouho v dobu neodpočinul. HMS Belfast byl nasazen při podpoře sil OSN v korejské válce. Po této válce Belfast ještě několikrát obeplul planetu a dostat se například do vod Antarktidy. Z provozu pak byl vyřazen 24. srpna 1963, aby ho následně v roce 1971 byla zakoupena pro Imperial War Museum za symbolickou 1 libru.

Technické zajímavosti:

Jako hlavní pohon křižníku sloužily čtyři sestavy přetlakových kondenzačních parních turbín. Každá turbína poskytovala výkon až 20 tisíc hp (cca 14 914 kW) a poháněla jeden ze čtyřech lodních šroubů (až 300 otáček). Už tehdy konstruktéři přemýšleli o ekonomickém a úsporném chodu. Každá turbína byla doplněna ještě jednou další pro běžnou cestovní rychlost. Při ní se vrtule otáčely rychlostí (106 otáček za minutu) a loď plula při plném výtlaku (naložení) 13 uzlů. Spotřeba paliva tak klesla na pouhé 3.86 tuny za hodinu.

Délka HMS Belfast je 187 metrů. Šířka 20 metrů. Ponor je 6 – 7 metrů podle naložení. Maximální rychlost 32 uzlů (cca 60 km v hodině!). Posádku tvořilo až 881 mužů, kteří ovládali 50 velkých děl různých ráží a dva torpédomety.

Provozovatel Imperial War Museum nechal Belfast odvléct do nového kotviště v Symon’s Wharf (mezi London bridge a Tower bridge) na řece Temži a 21. října 1971 u příležitosti oslav bitvy u Trafalgaru zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníkům slouží dodnes a uvádí se, že Belfastem projde až čtvrt milionu turistů ročně.

Na lodi se toho dá prolézt opravdu hodně. Snad pět pater od strojovny až po kapitánův můstek. Expozice na lodi je dělána tak, aby zachycovala běžný všední den. Všude jsou figuríny námořníků v normálních činnostech, které ještě umocňují dojem živé lodi. V kuchyni se vaří, ve strojovně opravuje, v telegrafní stanici přebírají dopisy nebo se třeba můžete kouknout na zručného lodního ševce. Návštěva HMS Belfast opravdu stojí za to!

Oficiální web: http://hmsbelfast.iwm.org.uk/

4 komentáře

  1. mirec 27. Červenec, 2013 v 15:25 #

    wau, to je krása……..

  2. Jura Jurax 23. Září, 2013 v 17:25 #

    Jen technická k názvu článku – HMS Belfast není bitevní loď, nýbrž, jak je již správně v článku uvedeno, lehký křižník. Pojem „bitevní loď“ je terminus technicus označující v době 2, světové války válečnou loď podstatně mohutnější o výtlaku nejmené dvakrát, ale taky pětkrát větším než bylo 10 260 t standardního výtlaku Belfastu podle Washingtonské smlouvy s děly ráže větší nez 203 mm, v době druhé světové války zpravidla 356 až 403, u Yamato a Musashi 460 mm..

    No a sentnece „Dalším zajímavým paradoxem je, že ačkoliv se jedná o “lehký” křižník, tak je to nejtěžší koráb této třídy“ je celkem nesmyslná. Šlo skutečně o lehký křižník; existovaly i lehké křižníky s výtlakem podstatně větším. Mimochodem podle zmíněné Washingtonské smlouvy se lehký křižník od těžkého nerozlišoval výtlakem (a tedy velikostí), nýbrž ráží hlavních děl – lehký do 152 mm včetně, těžký od 152 do 203 mm. Takže existovaly křižníky těžké s výtlakem menším než křižníky lehké – kupříkladu těžký křižník HMS Exeter měl standardní výtlak 9830 t, plný 13220 t, lehký křižník HMS Belfast 10260 t a 12675 t.

  3. veronika 5. Červenec, 2014 v 16:31 #

    londyn

  4. Labdo 27. Duben, 2015 v 18:38 #

    Krása, taky se tam chystáme 🙂

Okomentovat článek

TOPlist